Neměly kam chodit na snídaně a dobrou kávu, tak si v Ústí otevřely vlastní podnik

Bistro Bělehradka kam na jídlo v Ústí kam na snídani v Ústí

Sympatické majitelky Monika a Míla v Ústí vlastní, provozují a samy obsluhují své vysněné bistro Bělehradka. Když jsem k nim dorazila na rozhovor, měly zrovna kvůli soukromým akcím mimořádně otevřeno i v sobotu, a neustále odbíhaly od jedné skupinky ke druhé, aby se postaraly, že mají všechno, co potřebují. Mezitím si udělaly chvilku, aby se zastavily u mého stolu a odpověděly mi na jednu z otázek. Během rozhovoru se střídaly, ale když jsem té druhé položila tu samou otázku, odpovídaly mi skoro stejně :). Bistro Bělehradka – jeden z dalších skvělých podniků, který ústeckou gastronomii povznesl zase o kousek výš.


Jak jste se dostaly ke společnému podnikání?

Míla: S Mončou nás spojili naši manželé, kteří se znají odmalička, a později i děti. Před čtyřmi lety jsme byli společně na horách a Monča mi tenkrát vyprávěla o kamarádce, která ráda peče a snila o tom, že by chtěla jednou otevřít svůj podnik. Shodly jsme se na tom, že v Ústí není žádná kavárna ani bistro, které by se nám líbilo, a protože i já jsem se tenkrát poohlížela po nějaké změně, domluvily jsme se, že do podnikání půjdeme společně.

Měly jste v hlavě nějakou vizi, než jste bistro otevřely?

Monika: Původně jsme chtěly mít kavárníčku do francouzského stylu – palačinky, francouzské dezerty, snídaně. Plánovaly jsme trochu větší koncept, který nám nevyšel, ale teď si říkáme, že jsme rády za menší prostory. Na začátku jsme si vizi hodně utvářely tím, že jsme jezdily po bistrech a kavárnách a inspirovaly jsme se.

Který podnik vám utkvěl v hlavě a nejvíc vás inspiroval?

Monika: Tenkrát nás hodně zaujalo Mondieu v Praze. Tam mě kolegyně zavlekla, že se jí tam strašně líbí. Nejvíc nám chutnala jejich horká čokoláda a vejce Benedikt. Proto ani jedno nemohlo v našem menu chybět.


Co pro vás bylo nejtěžší v začátcích?

Monika: To, že jsme tu byly každý den od rána do večera. Vždycky tu musíme být před otevírací dobou a všechno připravit a pak taky po zavírací době, kdy musíme zase všechno uklidit. Teď už máme jako posilu brigádníky, takže je tu s nimi vždy jedna z nás a ta druhá má volno.

Měly jste byznys plán, když jste začínaly?

Míla: No, něco jsme si psaly, ale nic podrobně promyšleného. (smích) Pořád se učíme za chodu.

Monika: Byl to vyloženě náš sen, který jsme postupně dávaly dohromady. Já jsem aspoň při vysoké chodila na brigády do kaváren, ale neměla jsem žádné pořádně zkušenosti s provozem, takže člověk je občas překvapený, co ještě nedomyslel.

Dohání vás, že jste něco nedomyslely?

Monika: Vtipné je, že jsem si na začátku říkala: chtělo by to něco svého, abych měla čas věnovat se dětem. Hlavně tohle jsme nedomyslely a nedokázaly jsme si představit, že mít něco svého, znamená, že tady budeme od nevidím do nevidím. Myslely jsme si, že budeme mít posily mnohem dříve.

Nabíjí nás ale, když lidem chutná, líbí se jim tu a vrací se k nám.


Říká se, že do podnikání by člověk neměl jít s kamarádem. Jak vaši spolupráci vnímáte vy?

Monika: Pořádně jsme se poznaly až tady. Ale i tak nám všichni říkali, že budeme mít ponorku. My si naopak chybíme, když tu spolu nejsme. Takže když je tu jedna z nás s brigádníkem, tak se na ní ta druhá jede většinou podívat a po dovolené musíme mít směnu nutně spolu (úsměv).

Jste každá jiná? A v čem se doplňujete?

Monika: Určitě jsme. Míla, ta je spíš za barem, je taková komunikativnější. A já jsem radši schovaná v kuchyni. Tím, že mě vždycky bavilo vařit a péct, těšila jsem se na to, že budu dělat to, co mě baví. Máme každá takový svůj rajón (úsměv). Ale zároveň každá umíme všechno.

Popište mi trochu vaši nabídku, jako někomu, kdo ji nevidí před sebou.

Míla: Od začátku jsme menu stavěly na palačinkách – sladkých i slaných. Pečeme si vlastní chleba a podáváme ho třeba rozpečený s avokádem, k míchaným vajíčkům, omeletám, k salátu nebo s pomazánkou dle týdenní nabídky. V nabídce nemáme klasické dorty, jelikož jsme chtěly jít jinou cestou, ale pečeme si sladké pečivo. Na jednu dnešní akci jsme třeba dělaly na přání šátečky z tvarohového těsta s povidly a na druhou zase ovocný koláč s drobenkou.


Co máte v nabídce za pití?

Monika: Původně jsme tu chtěly mít hlavně lepší prosecca, ale na to tady v Ústí asi není klientela. Často to dopadlo tak, že jsme otevřely láhev, která se nedopila. Takže teď nabízíme pouze celou lahev prosecca, nerozléváme ho a k tomu máme stáčené Frizzante, o které je větší zájem. Dál máme vína z vinařství Znovín.

Jakou máte kávu?

Míla: Odebíráme jí z děčínské pražírny CaFFe08  – na mlýnku máme jednodruhovou brazilku arabicu a neměníme ji. Hledaly jsme rovnováhu, aby káva nebyla moc hořká a zároveň ani ne příliš kyselá. Pro ty, kteří mají rádi jiné druhy kávy, tu máme některé z nich k zakoupení.


Jaké je u vás nejprodávanější jídlo?

Monika: Ze slaného je to rozpečený chléb s avokádem a se zastřenými vejci a ze sladkého jídla palačinka s banánem, oreo sušenkami a slaným karamelem.

Pro gastro přišel v Ústí zvrat až v posledních letech, v čem jste si řekly, že zrovna vy budete jiné?

Monika: Tím, že jsme ve „svém“ tak, jsme chtěly vytvořit příjemné, nevšední prostředí s kvalitním jídlem a pitím. Hodně nově vzniklých podniků je budováno stroze, my jsme nainvestovaly hodně peněz do vybavení, do kuchyně, do spotřebičů a podobně. I přesto, že teď ceny surovin a energií letí vzhůru, snažíme se nešetřit na tom, co zákazníci dostanou na stůl.


Proč jste si vybraly pokladní systém Storyous?

Míla: Vybraly jsme si ho, protože je přehledný a jednoduchý. Dobře se spravuje a tržby sledujeme jednoduše z telefonu. Zároveň vidíme i otevřené stoly, což oceníme hlavně teď v létě, když je tu jen jedna z nás. Ta druhá může průběžně kontrolovat, jestli kolegyně nepotřebuje pomoct.

Kdybyste věděly, co vás čeká, šly byste do toho znovu?

Míla: Baví nás to, ale je to nyní časově vážně náročné. Možná je na tuhle otázku ještě docela brzy. Máme otevřeno teprve od října loňského roku a beru to tak, že jsme pořád v začátcích. A každý začátek je těžký.


V Bělehradce mají sice otevřeno od pondělí do pátku, od 9 do 18, ale když si budete chtít uspořádat soukromou akci v pátek večer, nebo o víkendu, dejte jim vědět. Připraví pro vás raut na míru nebo něco dobrého napečou :).