Na foodtrucku je nejlepší, že mám od lidí zpětnou vazbu ihned, říká MedyChef

burger catering fast food inspirace rozhovory

Usměvavý MedyChef provozuje foodtruck přes tři roky. Začínal na vánočních trzích v Brně a později získal stále místo v pardubické domovině v areálu Automatických mlýnů, kde si vybudoval jméno. Se svými chutnými burgery se dostal taky do Gastromapy Lukáše Hejlíka. Kromě okénkového prodeje pravidelně dělá také cateringy – nejraději ty svatební. Kam se MedyChef s foodtruckem podíval nejdál a co plánuje do budoucna?

Co vás přivedlo k nápadu, že si pořídíte foodtruck?

Chtěl jsem něco svého, protože bylo dost podniků, které jsme rozjížděl a už mě unavovalo, že jsem to vždycky dělal pro někoho. Restaurace jsem se ještě bál, takže jsem řekl, že zkusím něco menšího. Syn i manželka mě v nápadu mít vlastní foodtruck podpořili, a tak jsem začal hledat auto. Našli jsme ho v Polsku – přebíral jsem ho od černošky z Barbadosu, která tam dělala karibskou kuchyni, takže už bylo už vybavené, ale doupravil jsem si ho ještě podle sebe. No a pak už se šlo na to. V prosinci to budou čtyři roky, kdy jsem s foodtruckem začal.

Jak jste přišel na celý koncept MedyChef foodtrucku?

Název vznikl docela jednoduše – už několik let jsem pracoval jako šéfkuchař a Medy je moje přezdívka. Taky jsem věděl, že v logu chci mít nůž, jako odkaz ke gastronomii. Se zbytkem už mi pomohl kamarád.

Proč zrovna burgery?

Poslední štace, kde jsem rozjížděl koncept americké kuchyně, byla kousek od Brna a cítil jsem, že burgery budou nějakou dobu trend. Teď už se snažím nedělat jen burgery. Nedávno jsem si pořídil smoker, takže dělám třeba barbecue.

Jak jste si našel místo, kde s foodtruckem stojíte?

Najít si dobré místo bylo na tom celém úplně nejtěžší. Když už jsem měl připravené auto, domluvil jsem si vánoční trhy v Brně, kde jsem začínal. Tam jsem strávil skoro čtyři měsíce – od prosince až do března. Pak jsem se vrátil do východních Čech a začal jsem hledat místo v Pardubicích, což byl tenkrát docela problém. Chvíli jsem strávil v Chrudimi u podniku svého kamaráda a po nějaké době se mi podařilo dostat se do Automatických mlýnů, kde stávám dodnes.

Co vás nejvíc baví na tom mít foodtruck?

Na foodtrucku je super, že mám od lidí zpětnou vazbu prakticky hned a jsem s nimi v přímém kontaktu. Když lidem chutná, přijdou a pochválí to. V časech, kdy jsem pracoval v kuchyni se mi to moc často nestalo – byl jsem zašitý vzadu a čas od času mi sice někdo předal pochvalu s prázdným talířem, ale to bylo všechno. 

Kam všude jste se s foodtruckem podíval? 

První rok jsem objel burger festivaly, které se pořádaly na Moravě. Dobrá zkušenost, ale znovu už bych do toho nešel – bylo to dost náročné. Dva dny příprav, tři dny prodeje a den na úklid. Sotva si člověk odpočine na další týden. Také nájmy jsou dost často přehnané. Na food festivaly teď jezdím jen zřídka, a to za lidmi, o kterých vím, že je dělají dobře. Předloni jsem i já sám udělal tři street food party v Automatických mlýnech. Pozval jsem lidi, které jsem poznal při cestách po republice a zároveň jsem je vybral tak, aby měl každý trochu jiný koncept a bylo to pro návštěvníky zajímavé. Minulý rok jsem to chtěl udělat znovu, ale bohužel jsem se strefil do termínu, kdy se to zrovna uskutečnit nemohlo kvůli vládním omezením. Teď Mlýny prochází velkou rekonstrukcí, takže ani letos street food party nevyjde. 

Získal jste na burger festivalech nějaké stálé zákazníky?

Určitě, festivaly zafungovaly dobře ve smyslu propagace. Občas za mnou i teď dorazí lidi na burger z Brna nebo Ostravy. A to fakt potěší, když za mnou jedou takovou dálku. 

Kam jste jel s foodtruckem nejdál?

Nejdál jsem jel loni na východní Slovensko, kde jsem dělal catering na jedné svatbě v takové nádherné stodole. Jeli jsme den předem dvěma auty – 650 kilometrů za celkem 12 hodin. Foodtruck hold není žádný rychlík. 

Jak jste se vůbec ke cateringům dostal? Začaly vám poptávky samy chodit od zákazníků nebo jste zákazníky aktivně hledal?

Ano, chodily i od lidí samotných, oslovovali mě třeba když jsem byl s foodtruckem na nějaké akci nebo festivalu. Cateringy mě bavily vždycky – když jsem pracoval v Praze, tak jsem je dělal docela často. Na druhou stranu jsem si říkal, že člověk je napůl stěhovák a nekecal jsem, je to tak (smích). Baví mě ale hlavně proto, že je to vždycky trochu o něčem jiném. Jednou jedete dělat narozeniny, podruhé do fabriky a pak zase k truhlářům, takže se dostanete na dost odlišná místa.

Ovlivnila vás nějak omezení spojená s koronavirem? 

Prodával jsem v podstatě pořád. Spoustu akcí jsem měl naplánovaných dopředu a samozřejmě, že jakmile přišla větší omezení, z kalendáře se mi stalo NHL. Začaly se přesouvat svatby a další akce, takže jsem se musel naučit fungovat z týdne na týden. Ani teď nejde moc dlouhodobě plánovat, nikdo pořádně neví, co bude zítra. Nejhorší byl pro mě asi podzim a zima – zrušilo se hodně vánočních večírků a cateringů… Celkově ale loňský rok hodnotím jako dobrý. Dokonce jsem v srpnu zvažoval, že bych pořídil další auto a přibral kuchaře, ale nedopadlo ani jedno. Pořád to vnímám jako risk.

Jak vám v provozu foodtrucku pomáhají digitální technologie?

Než jsem si pořídil Storyous, jel jsem hodně na pankáče, ale musím říct, že po tom, co jsem si ho zařídil, klepal jsem si na hlavu, proč jsem to neudělal už dřív. Předtím jsme totiž fungovali na klasické lístky se jmény, podle kterých jsme vyvolávali lidi, když měli hotovou objednávku. Storyous je ale mnohem pohodlnější a rychlejší – jak pro nás, když vaříme, tak i pro hosty.

Co máte v nejbližší době v plánu?

Jako první budu plánovat dovolenou (smích). Zvažuju buď pořízení dalšího auta a zaměřit se víc na cateringy, hlavně ty svatební, nebo kamenné bistro. Zatím mě ale žádné prostory nezaujaly. Nejdůležitější pro mě teď bude poradit si přes zimu – to mám vždycky zavřeno, takže udělám rekonstrukci na autě a další údržbu.